Fill in versus fit in

•  

Jak už to tak bývá, vývoj se vždy neubírá směrem, kterým bychom chtěli. Zatímco klasická fotografie je v poměru 3 : 2, tak většina digitálních fotoaparátů vytváří snímky v poměru 4 : 3. Tyto dva poměry jsou vzájemně nepřevoditelné. Pokud tedy chceme vytisknout fotografii z digitálního fotoaparátu, máme v podstatě dvě možnosti jak toho docílit.

Fill in (ořez)

Častější metodou je tzv. fill in neboli ořez fotografie. Metoda spočívá ve vycentrování fotografie na střed a v jejím následném oříznutí na poměr 3 : 2 (viz náhled). Dojde tak samozřejmě ke ztrátě detailů, které se nacházejí v těsné blízkosti okrajů. U většiny snímků to není na závadu, avšak u některých jako např. u maker, kde vyžadujeme každý detail, je její použití nevhodné.

Jistou výhodou této metody je, že většina fotoalb a fotorámečků je dělána na velikost 3 : 2.

Chceme-li tedy tento poměr zachovat a zároveň lpíme na každém detailu, nezbude nám nic jiného než při focení s touto anomálií počítat a následně si fotografii oříznout dle vlastních představ.

Fit in (volná délka)

Alternativou k předešlé metodě je fit in. V tomto případě k žádnému ořezu nedochází, ale zachováme fotografii celou, tak jak ji fotoaparát zhotovil. Tedy v poměru 3 : 4. Na okrajích, buď horizontálních, nebo vertikálních (dle orientace fotografie) však přibudou dva bílé pruhy. Výsledná fotografie je tím pádem opět ve formátu 3 : 2.

I zde je tedy mírný rozpor a je čistě na našem vkusu zda bílé okraje zachováme anebo ořízneme. Musíme však počítat s tím, že fotografie pak nebudou stejně velké, do rámečků nebudou pasovat a ve fotoalbech budou plandat.

16. 10. 2009
tomasr

Přihlásit se

Fotografové